Že je masáž velmi příjemnou relaxační, ale i zdravotní záležitostí, ví asi většina z těch, kteří o sebe dbají, anebo se rádi hýčkají. Věděl ale někdo z vás, že masáž od nevidomého je zcela odlišná od „normální“ masáže, protože nevidomý nemůže tzv. šidit zrakem, ale musí svalovou řasu nahmatat?

Na počátku června letošního roku byla v pražských Jinonicích slavnostně otevřena první chráněná dílna pro nevidomé maséry v České republice, kterou založil Vladimír Patera, sám slabozraký masér. Jde o ojedinělý projekt, který má za cíl snížit už tak vysokou, téměř devadesátiprocentní, nezaměstnanost nevidomých spoluobčanů a začlenit je do běžného života obyčejných lidí.

Patronát nad chráněnou dílnou má česká spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová: „Jsem neobyčejně příjemně překvapená jak rozměrem, tak lidskou tváří celého toho podniku a skutečně ze srdce přeji pánům masérům a jedné dámě masérce, aby se jim tady vedlo.“

Nevidomí jsou stejně jako gayové a lesbičky společenskou menšinou, která to nemá v životě vůbec lehké a naráží na nesmyslné překážky, a to nejen ty fyzické.

Masérská chráněná dílna zatím zaměstnává čtyři výhradně nevidomé maséry. Jedním z nich je i Roman z Mostu, který oslepl v průběhu dospívání. Deset let marně hledal práci, rekvalifikoval se na maséra a teď ji konečně našel. O své cestě do chráněné dílny pro nevidomé maséry říká: „Na toto místo se hlásilo asi čtrnáct lidí. Já přišel na pohovor a asi za tři měsíce mi zavolali, že jsem to místo dostal.“

Bylo by škoda, kdyby kvůli obvykle přehlíživému nezájmu o úděly druhých ze strany majoritní společnosti ztratili šanci na „plnohodnotný“ život ti nemajoritní. A kdo jiný by to měl vědět lépe než právě my.