Co vědí vůbec Češi o gay komunitě v Izraeli? V zemi, o které denně slyšíme ze zpráv v souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem? V tomto článku se vám pokusím trochu popsat město, ve kterém žiji 7 let – Tel Aviv.

Dvě největší města Izraele, Jeruzalém a Tel Aviv, jsou od sebe vzdáleny pouhých 50 minut jízdy autobusem. Každý člověk, který navštívil Izrael, byť jen jednou a krátce, si rozdílu mezi městy všiml okamžitě. A v čem je vlasně tak velký rozdíl?

Ve všem. Tel Aviv je město postavené směrem k moři a má dlouhý pás pláží. Lidé ve městě tak vlasntě chodí soustavně plážově oblečeni. Kratké kalhoty, nátělník nebo krátké tričko a sandále. Již několik let si Tel Aviv snaží vybudovat image města, které „nikdy nespí“. Multikulturní moderní město, které je liberální a otevřené všemu a všem. Myslím, že právě v Tel Avivu se cítí arabští spoluobčané v celé izraelské společnosti nejvíc rovni.

Stereotypy, které mě napadají, když se řekne Tel Aviv, jsou: pláž, slunce, kavárny, obchody s oblečením, restaurace, gay komunita, vysoký podnájem, hluční sousedé, levicové smýšlení, totální nedostatek míst na parkování. Vlastně je to takový „ostrov“. Ostrov uprostřed Izraele s necelým půl miliónem obyvatel. Ostrov oddělený ze západu středozemním mořem, z východu pětiproudou dálnicí Ajalon, ze severu říčkou HaJarkon a z jihu arabským městem Jaffo, které i po 55 letém připojení k Tel Avivu jako „Tel Aviv-Jaffo“ stále jakoby není jeho součástí.

Ale teď zpátky k tématu homosexualita. Všeobecně platí, že větší koncentrace gayů a lesbiček je ve velkých městech. Lidé hledají ve velkých městech anonymitu, větší toleranci a možnost setkávání, která na vesnicích není. V Izraeli to platí o to víc. Všichni gayové a lesby z periferních oblastí Izraele se stěhují do přímořského Tel Avivu. Ať už člověk pochází z německo-polské sekulární rodiny (Aškenázští židé) anebo z jemensko-marokánské pobožné rodiny (Sfaradští židé), všichni hledají místo v Tel Avivu. A tak gay populace v Tel Avivu neni 4, 5 ani 6 %, ale nebojím se tvrdit, že se číslo může pohybovat mezi 25 – 30 %. Duhové vlajky v oknech, držící se páry žen a mužů za ruku patří k dennímu obrazu Tel Avivu.

V květnu 2009 oslavil Tel Aviv 100 let od svého založení. Černobílé fotografie prázdných písečných dun, na kterých byl vybudován Tel Aviv, byly dávány do kontrastu s barevnými fotografiemi výškových budov současného města. Tento rychlý skok z „písku“ do „mrakodrapu“ je v izraelské společnosti přirovnáván ke stavebnímu zázraku. A podobně k zázraku je přirovnáván rychlý rozvoj gay komunity ve městě za posledních 20 let. Před 25 lety byl pohlavní styk s osobou stejného pohlavý v Izraeli trestným činem. Jediné veřejné místo, kde se gayové neoficiálně setkávali, bylo v Parku nezávislosti (hebrejsky Gan HaAcmaut) v Tel Avivu. Tento park je místem setkávání dodnes, a to i přesto, že dnes již existuje řada stálých míst, podniků, klubů atd. S finanční pomocí od radnice funguje gay kulturní centrum, kde se denně konají kulturní a společenské akce.

Předtím, než jsem stačil dokončit tento článek a zaslat jej do redakce, stala se v Tel Avivu tragická událost, která v historii země nemá obdoby. V srpnu 2009 vtrhl maskovaný muž do přízemí domu, kde se jako každý týden konalo setkání velmi mladých lidí, kteří mají doma problémy kvůli své sexuální orientaci. Zabil tam dva lidi a desítku zranil. Policii se vraha nepodařilo vypátrat, a tak se můžeme jen domnívat, jaké byly asi vrahovy důvody zabíjet.

Hned ten večer se konala spontánní demonstrace, kde někteří účastníci vyjadřovali názor, že vrah je jistě ortodoxní žid, který přišel zabíjet homosexuály z popudu ortodoxních rabínů, kteří se často nenávistně vyjadřují proti gayům, lesbám, bisexuálům a transexuálům.

Faktem zůstává, že dosud nevíme, z jakého sociálního prostředí vrah pochází. Je možné, že vrahem nebude ortodoxní žid ani Arab, ale pomatený židovský homosexuál (nebo pomatený arabský homosexuál). Těch možností a kombinací je opravdu hodně. Vedoucí představitelé gay komunity si jsou toho dobře vědomi, a proto se vyhýbají předčasnému obviňování, například ortodoxní strany Šaas, jejíž poslanci jsou známi častými výroky proti homosexuálům.

Týden po útoku se konala již dobře připravená demonstrace na největším náměstí v Tel Avivu, náměstí Jicchaka Rabina. Podle odhadů přišlo až 70 tisíc lidí. Název demonstrace byl velmi neutrální – „Demonstrace proti homofobii a nenávisti“.

V případě, že se prokáže, že vrah sám je gay, bude moci být celý útok prezentován jako čin jedince, kterého dohnala k tomuto šílenému jednání nenávist, kterou vstřebal ze společnosti plné homofobie.

Foto: Gay Israel – www.glbt.org.il