Můj sexuální život sdílený s jedinci opačného pohlaví se rovná absolutní nule. Pochopitelně! Stojím totiž na druhé straně barikády. Nicméně, v otázce intimních sblížení s jedinci stejného pohlaví jsem na tom z dlouhodobého hlediska prakticky podobně. Mnohdy proto děkuji Bohu, že mě obdařil končetinami, které disponují potřebnou délkou a úchopem, kteréžto dokáží suplovat sexuální akt s kýženým uvolňujícím finišem. I přes značný nedostatek vhodných protějšků se však někdy, dalo by se říct snad zázrakem, stane, že se poštěstí.

V roce 1980 mi bylo jedenáct a rok 2000 jsem si představoval na základě sci-fi románů jako budoucnost plnou vznášedel, lidí v bílých kombinézách žijících ve sterilním prostředí skleněných věží na Zemi, na Měsíci a dokonce i na Marsu. Nestalo se! Až na pár miniaturních technických vymožeností je svět stejný, ne-li horší, než byl v dobách mého dětství. Dost možná za to může naivní optika dětského vnímání. Popravdě, to dítě v každém z nás zůstává někdy až nepřirozeně dlouho, a tak se rozdíly vnímání moc nemění. Pomocí mozku sice dokážeme identifikovat realitu, ale to nemění nic na tom, že naše srdce a duše touží po světě takovém, jaký se točí v našich představách.

Vánoce toho přinesly opravdu hodně. Rozbalování dárků nebralo konce a – i když šlo o maličkosti – kluci si to parádně užívali. V počátku večera nedošlo k žádným zvláštním propojením a to ani v narážkách. Kluci jako by si chtěli užít předvánoční a vánoční čas… Jenže Vánoce jsou pryč a je tu Silvestr. Ten den začal už jasným plánováním celého dne, protože právě o Vánocích se kluci dohodli, že Silvouše prožijí spolu v Rotundě.

Konec roku je možná brán trošku s nostalgií, ale mnohdy ho bereme také s úlevou, že je to všechno za námi a že přijde něco nového a lepšího. Já osobně mám pocit, že dny plynou úplně stejně a jen dny volna evokují fakt, že je něco v kalendáři jinak než třeba v dubnu. Jestliže si myslíme, že se vyřeší něco tím, že se změní letopočet, je to blbost, která neplatí ani v pohádkách.

Nemá cenu rekapitulovat a ohlížet se zatím, co bylo. Pojďme si společně užít Silvestra, oslavy příchodu nového roku a pojďme si tak trochu v koutku duše přát, ať je ten zvláštní letopočet 2010 opravdu lepší. Nemusíme proto dělat mnoho. Stačí, když začneme u sebe a svých předsevzetí. Proměňme je v realitu a nejen v utopické plánování, které úderem prvních lednových dnů porušíme.

Přeji vám za sebe i Gaylife.cz zdraví, odhodlanost a dostatek kuráže, štěstí a samozřejmě lásku. A to nejen v novém roce 2010!

"Já bych koupil nějakou maličkost jen tak pro radost nebo pro zasmání", namítl Michal a Marek se zamyslel kam půjdou spolu s jeho Michalem pro dárky.
"Asi nemá cenu kupovat jako dárek flašku, když Filip říkal, že pití je v Rotundě dost. Co jít třeba pro nějakou knížku nebo do sex shopu?"
"Mišáku, to je ale dobrej nápad. Koupíme každýmu nějakou kravinku v sexáči."
Marek se usmíval, jak to Michal dobře vymyslel.

Najít jinej přívlastek pro Vánoce než krásné, klidné, veselé a pohodové nemá vlastně cenu. Vánoce si každý užíváme po svém a myslím si, že klid se jen tak nedostaví ani na ty tři volné, sváteční dny.

Pro Gaylife.cz jsou ale Vánoce opravdu výjimečné. Den před Štědrým dnem jsme tyto stránky „vytáhli“ na světlo světa a v životě nás „čtyřprocentních“ a všech „normálních“ lidí se objevil další portál, který by chtěl říkat věci, které by mohly všechny lidi bez rozdílu zajímat. Jsem rád, že se to podařilo, o čemž svědčí vaše majlíky, diskuze a zájem třeba na sociální síti Facebook.

„Už to bude rok…“ co pár nadšenců otevřelo ve virtuálním světě internetu stránky Gaylife.cz. Několik, všem volně přístupných gay portálů, velmi či méně pochybné úrovně, již internet obsahuje a právě jejich všeobecná přístupnost mi někdy žene stud do tváří. U Gaylife.cz jsem naopak rád, že listovat jím je snadné a nezávadné, jako kdysi kulturně společenským měsíčníkem pro gaye a lesby SOHO revue, který s nástupem internetu ztratil svůj význam. Do té doby přinášel spoustu rad, odpovědí i nadějí těm, kteří řešili někde v zapadlých hvozdech naší země, zda spáchat sebevraždu nebo coming out.

Kluci vešli dovnitř místnosti, která byla opravdu zařízená velmi stylově a Adam v tomto pojetí poznal rukopis Petrova vkusu. Bezva nábytek, ale co bylo zajímavé nejvíc, byla obrovská vodní postel.
„Tak to se už jen tak nevidí,“ pronesl Marek.
„To je pravda…“ nečekal dlouho s odpovědí Filip. „Tak já hned naleju ještě na uvítanou dalšího panáka, ne?“
Mlčky stojící kluci s tím zřejmě souhlasili a reagovali také na Petrovu výzvu, ať si sednou a udělají si pohodlí jako doma.
Michal se najednou rozpovídal: „Fakt jsem nečekal, že tu může být takovej prostor. Proč tu, Filipe, neuděláš nějakej klubík?“
Filip se usmál a říkal: „Ale on to vlastně takovej klub je. Akorát sem mohou zajít jen ti vyvolení. Je to tady dost specifický.“
„Vysvětlím to přesněji,“ řekl najednou Petr.

Bylo báječné věřit, že čert a Mikuláš jsou skuteční, že Ježíšek přichází oknem, že, jak na Nový rok, tak po celý rok. Bylo. Ale už není. Iluze a ideály jsou přirozenou součástí dětského pohledu na svět a s přibývajícími lety a dioptriemi slábnou, až zmizí docela. Některé z nich se transponují do iluzí dospělejšího ražení, ale i ty vezmou časem za své.

Když přicházeli kluci k Rotundě, Filip akorát vynášel smetí. Marek si neodpustil poznámku, že smetí se má vynášet večer. Už proto, že nesmrdí celej podnik, a taky proto, aby něco nechytlo od případných nedopalků.